Týdeník Pernštejn

Pernštejn media, s.r.o., Palackého třída 250, 530 33 Pardubice
Adresa redakce: Palackého třída 250, 530 33 Pardubice

Byl to kamarád a moc hodnej kluk,“ říká Libor Barta o svém někdejším spoluhráči

Někdejší brankář hokejových Pardubic má zálibu v silných strojích. Stejně, jako měl Adam Svoboda. Foto: JAN ŠAFÁŘ
26.05. 2019 20:45

PARDUBICE – Přestože sami tvrdí opak, je mezi gólmany každého sportovního klubu rivalita. Světlou výjimkou, potvrzující toto pravidlo, byla na konci devadesátých let a na přelomu tisíciletí týmová spolupráce Libora Barty a Adama Svobody.


Nejprve se potkali v Brně, aby se pak skvěle doplňovali i pod trenérem Říhou v Pardubicích. Přestože byl Barta o jedenáct let starší, vždy se Svobodou vycházeli jako rovnocenní kamarádi. Na ledě i mimo něj. Měli společné zájmy, dlouhá léta se přátelily i jejich rodiny. Smrtí svého mladšího kolegy tak ztratil Libor Barta dalšího blízkého člověka, kterému by chtěl v našem Týdeníku věnovat vzpomínku a pár řádků. A rozhodně ví, o čem mluví – před dvěma lety si totiž stejným způsobem vzal život jeho tehdy 26letý syn... „V červnu to budou dva roky, co se o dobrovolný odchod z tohoto světa rozhodl můj syn. Stejně, jako nyní u Adama to byla jeho svobodná vůle. Tito lidé mají nějaké starosti nebo problémy, a tak se prostě takto rozhodnou. Oni v tu chvíli nepřemýšlí o tom, co bude následovat a jak to bude těžké pro jejich blízké, pro ně je to momentální řešení, které považují za správné. Někdo sebevrahy soudí jako nezodpovědné zbabělce, já si naopak myslím, že to musí být dost odvážní lidé...,“ řekla se slzami v očích bývalá brankářská ikona Pardubic, která chtěla zareagovat na některá nepravdivá či zkreslená vyjádření o Svobodovi, která proběhla médii. „Vadí mi, co se o Adamovi v poslední době v některých novinách psalo, a tak bych to chtěl trošičku uvést na pravou míru. Chápu, že novináři dělají svoji práci, ale u takhle citlivých věcí by se měli držet trochu zpátky. Když se ještě vrátím k případu mého syna, byl jsem tehdy v šoku, když jen asi dvě hodiny po oznámení celé události už k nám jela jedna nejmenovaná televize. Když se ale cestou dozvěděli, že se nejedná o mě, tak se otočili a jeli pryč – přestalo je to zajímat...“ I přes obrovskou rodinnou tragédii a nedávný odchod jeho kamaráda poskytl Libor Barta našemu Týdeníku rozhovor:

Jak a kdy jste se vlastně se Svobodou seznámili?
„Když jsem v roce 1995 chytal v Brně, přišel z tamní juniorky do A týmu vyjukanej mladíček, který mi vykal. Hned jsem ho tedy upozornil, že gólmani si nevykaj, že jsou na stejný úrovni. Hned od začátku ukazoval že je dobrej a hlavně bylo vidět, že ještě bude dobrej! Trochu paradoxem k tomu bylo, že byl moc hodnej a skromnej. Začali jsme spolu kamarádit a myslím si, že mě docela bral.“ 

Vaše cesty se poté rozešly, abyste se ale za pár let opět setkali v jednom týmu...
„Přesně tak. Áda přestoupil z Brna do Sparty a já šel zpět do Pardubic. Tam jsme se pak také zase společně sešli. V Pardubicích jsme potom spolu působili v letech 1997 – 2001.“

Trenér Říha tehdy mezi vámi nemohl určit jedničku...
„Ano, byli jsme v tu dobu herně zhruba na stejné úrovni, a tak nám Pytlák (Miloš Říha pozn. redakce) před sezonou řekl, že se budeme v brance točit po každém utkání. Byla to rarita a možná extraligová premiéra toho, že tým neměl jasně danou brankářskou jedničku.
 

Jak jste to vnímal? Přeci jen jste byl o dost starší, a tak střídat se s mlaďasem...
„Úplně v pohodě. Neměl jsem s tím absolutně žádný problém. S jiným gólmanem by mi to asi vadilo, ale Ádu jsem znal jako skvělého a hodného kluka, takže v tomto případě se, alespoň z mojí strany, o žádnou rivalitu určitě nejednalo. Nikde jinde jsem pak už s ním nechytal. Dokonce z nějakého důvodu nechodil hrát ani s veterány, kde se pravidelně scházíme mimo jiné např. s Pospíšilem, Czerlinským, Janeckým, Heřmanem, Salfickým...“
 

Vás určitě mrzelo, jak se přetřásala jeho dopravní nehoda a spekulace o tom, že i tohle mohlo být příčinou jeho sebevraždy.
„Ano, přesně. Noviny z něj dělaly alkoholika a nezodpovědného člověka, který jezdí pod vlivem alkoholu a pralo se i spousta dalšího špinavého prádla. Jasně, udělal blbost, alkohol za volantem je neodpustitelný, ale na druhou stranu jsme jenom lidi, co prostě mohou ustřelit. A zrovna Adam, který byl celý život až ukázkově hodnej, si prostě nezaslouží, aby se po něm teď někdo vozil.“
 

Kdy jste se dozvěděl, že je váš někdejší parťák po smrti?
„Já nemám facebook, a tak některé zprávy trvají, než se ke mně dostanou. Tohle mi řekla moje dcera hned ten den, vlastně hned, jak se to na sociálních sítích objevilo. Druhý den jsem pak s manželkou odjížděl na dovolenou do Tater, a tak hned ten první den jsme tam pak probrečeli a vlastně i pořádně propili...“ 

Stále Svobodu chválíte, měl vůbec nějaké negativní stránky?
„Jestli ano, tak ty možná byly na žebříčku jeho vlastností až někde úplně vzadu. Nekouřil, nikdy nijak výrazně nepil, i když po jeho sebevraždě se vyrojily i tyto „zaručené zprávy“, užíval si život, to ano, ale vždy v určitých mantinelech. A byl moc hodnej. Jo, vlastně by se přeci jen něco našlo - v podstatě nedal ránu bez svého žvýkacího tabáku...“

Vás se Svobodou kromě gólmanského řemesla spojovaly i další záliby, že?
„Kromě toho, že jsme chodili do stejného tetovacího studia a měli společného tatéra, u kterého jsme se nechávali tetovat, byli jsme také oba vyznavači silných motorek a vyráželi jsme na mašinách. Áda měl Suzuki 1800, já momentálně vlastním Kawasaki 1700.

Určitě jste se byl s Adamem rozloučit v pondělí na jeho pohřbu. Jak to na vás působilo?
„Všechny pohřby jsou svým způsobem specifické. Takový byl i tento, přišlo samozřejmě hodně lidí a dá-li se to tak říct, tak to měl hezké. I volba písní byla pěkná, Adam měl totiž rád, jak Schelingerův Holubí dům, tak stejně tak poslouchal i Metallicu. A tyto skladby tam mimo jiné zazněly také. A to je dobře. Vždy je to rozloučení s tím, který nás opouští, a tak by se měly hrát písně, které měl rád on. Když jsme se loučili s naším synem, také to v obřadní síni pěkně dunělo. Protože takhle by si to on přál...“

Tak velké smuteční rozloučení s Adamem Svobodou prý ale původně ani být nemělo...
„Je jasné, že každý to snáší jinak, každý si to představuje jinak a ne každý na to má sílu, nervy, odvahu... Není tajemstvím, že to do téhle podoby zařídili a zorganizovali Sýkora s Rolinkem, za což určitě zaslouží obdiv a respekt.“ JAN ŠAFÁŘ

PARTNEŘI

Pardubický Pivovar a.s.
enteria a.s.
Chládek a Tintěra, Pardubice a.s.
KVIS Pardubice a.s.
Marhold A.s.
TOP CENTRUM - Jaroslav Novák
LABETA, a.s.
Falcon security, s.r.o.
MD logistika, a.s.
Danup
Veko Bystré s.r.o.

INZERCE

Správa a údržba silnic Pardubického kraje
Pardubický Porter - odvaha chtít víc

Napište nám vaše dotazy či poznámky



ZTQ2NzA3