Týdeník Pernštejn

Pernštejn media, s.r.o., Palackého třída 250, 530 33 Pardubice
Adresa redakce: Palackého třída 250, 530 33 Pardubice

Trenér florbalistů Ondřej Vichr: Stojím si za tím, že play-off bylo v našich silách

Svěřenci trenérů Ondřeje Vichra (na lavičce vpravo) a Milana Koubka zachránili nejvyšší soutěž i pro příští sezonu. Foto: Milan Křiček
01.04. 2016 19:11

PARDUBICE - Do jubilejní dvacáté sezony vstupovali florbalisté Sokola Pardubice pod vedením nového trenérského dua Ondřej Vichr - Milan Koubek. A nepřáli si zde nic menšího, než aby přesně deset let od sezony, kdy poprvé nakoukli do extraligy, oslavili toto jubileum historicky prvním postupem do play-off. Nepodařilo se a Sokoly tak čekal boj o záchranu. „Když už tým do play-down spadne, tak musí počítat s tím, že to dopadne až tou nejhorší variantou, tedy sestupem, a vydat spoustu psychických a fyzických sil, aby ho odvrátil,“ cení si zachování ligové příslušnosti i pro příští ročník trenér ONDŘEJ VICHR.


Jaká pro vás byla premiérová štace u A týmu mužů? Náročná, stresující, přinášející nové zkušenosti...

Od každého trochu, ale nejvíce náročná. Práce, ač se to člověku zvenčí nemusí zdát, je kolem týmu hodně. Musím říct, že 95 % svého volného času věnuji florbalu, takže náročná je asi to slovo, které k tomu sedí nejvíce.

V čem je náročná?

Je to hlavně v času, který zabere. Od přípravy tréninků, které jsou v sezoně skoro každý den, přes víkendy jsou pak zápasy, mezi tím je potřeba přemýšlet o taktice, o sestavě, komunikovat s hráči. Do toho stříhám videa z odehraných zápasů a pak si je na tréninku pouštíme. Stříháme i videa k přípravě na další zápasy. Je to neustálý kolotoč, kdy každý den po práci ještě tři čtyři hodiny věnuji florbalu a najednou je deset hodin večer.

Před sezonou jste měli hlavní cíl v podobě probojovat se do play-off. Bylo to v silách mužstva?

Přestože se udály změny v hráčském kádru nebo přišla zranění, stojím si za tím, že to v našich silách bylo. Když se totiž podíváme na týmy, s nimiž jsme bojovali o play-off, to znamená Ostrava, Otrokovice a Sparta Praha, tak jsou to mužstva srovnatelná s námi. Hráli jsme s nimi otevřené zápasy, ale bohužel posbírali jen dva body z možných osmnácti, když jsme vyhráli jen nad Otrokovicemi na nájezdy. Ostatní jsme prohráli a tyto body byly největší ztrátou, díky níž jsme se do vyřazovací části nedostali.

Krátce před startem ligy z týmu odešel do Brna Radek Krajcigr. V jejím průběhu byl dlouho mimo hru i útočník první lajny Jakub Burian. Jak citelná byla tato oslabení?

Do začátku to ztráty byly. Radek odešel čtrnáct dní před ligou, Jakub se zranil ve druhém zápase. Úvod sezony tím byl jednoznačně poznamenaný. Jednak protože jsou to hodně kvalitní hráči a také tím, že se nám rozpadly útočné pětky. Jakub vypadl z první, Radek z té druhé a my museli hledat nové vazby. Bohužel se nám to hnedka nedařilo a začátek sezony tím hodně utrpěl. Nebyla to ale jediná věc, kvůli níž jsme vstupní zápasy nezvládli.

Mnoho svých svěřenců jste sám poznal ještě jako aktivní hráč v Pardubicích. Bylo těžké oddělit rovinu „trenérskou“ a „kamarádskou“. Jde to vůbec?

Těžké to není, když je všechno v pohodě, daří se a vše jde tak, jak má. Já si umím v hlavě přepnout situaci, kdy jsem kamarád a trenér, to znamená nadřízený. Pokud si to zvládnou v jednání přepnout i hráči, tak je všechno v pořádku i v těch vyhrocenějších situacích. Na druhou stranu párkrát se nám stalo v krizových okamžicích, že se nepodařilo jedné nebo druhé straně to takto udržet a poté jsme si to případně museli vyříkat. Ale bylo to jednou nebo dvakrát. Poté jsme si na to všichni zvykli a myslím, že to fungovalo. Byl to přirozený vývoj toho, že se náš předchozí vztah ze dne na den změnil na trenér - hráč.

Má to však i výhody.  Kluky znám jako spoluhráče a vím, jak se chovají, v jakých situacích jsou dobří, v jakých špatní, u některých vím, jak na ně, abych z nich vytáhnul maximum. Je tak potřeba co nejvíce vyždímat výhody, které z tohoto vztahu plynou, a nevýhody co nejvíce minimalizovat.

Začátek základní části vám příliš nevyšel, první výhra přišla až v šestém kole proti nováčkovi soutěže. Horší vstup jste si asi nemohl přát. Kde byla chyba?

Už jsme narazili na to, že první zápasy ovlivnily změny v kádru. Měli jsme ještě další dva zraněné hráče Michala Janečka a Filipa Krigovského. V zúženém kádru už nebylo příliš možností, jak tým poskládat. Museli jsme si tak vypomáhat juniory, což ale zase nabourávalo jejich soutěž. Bylo to poměrně těžké období. Nesehranost a z toho plynoucí nervozita, neúplné dodržování toho, co chceme hrát, a u mladších kluků pak splašenost byly logické. Všichni jsme se snažili a chtěli to nějak zlomit, ale museli jsme se nejprve sehrát a několik zápasů tomu dát, než si to trošku sedne a než najdeme tu správnou sestavu. Tím jsme začátek sezony prošvihli. 

Před reprezentační listopadovou pauzou se mužstvo naladilo výhrou nad Vinohrady, pak ale zkolabovalo v domácím duelu s Ostravou. Byl to zlomový zápas sezony, kdy si hráči řekli, že ztráta na osmičku už je velká a mají před sebou těžké soupeře?

Nemyslím si, že bychom si pak už nevěřili, že to ještě můžeme dotáhnout. To určitě ne. Na druhou stranu to byla pro tým velká rána. Potom co jsme s přehledem porazili Vinohrady, jsme si věřili a byli jsme dobře naladěni. Po první třetině s Ostravou jsme vedli 5:1, je potřeba říci, že jsme tři góly vstřelili z přesilovek, nicméně z 5:1 to během druhé a třetí třetiny došlo ke stavu 5:8. Byl to velký šok a v tomto směru i velká prohra, která nás pravděpodobně poznamenala, a jeden z klíčových zápasů sezony. Nic jsme sice nezabalili, ale věděli, že teď už to bude náročné a budeme muset hrát ještě lépe, abychom body posbírali někde jinde, což se nakonec nepodařilo.

Mnoho utkání, v nichž jste byli více než vyrovnaným soupeřem silnějších týmů, zlomily ve váš neprospěch až třetí třetiny. Čím si to vysvětlujete?

Tohle je těžká otázka, neboť jsme se s tím potýkali celou sezonu včetně přípravných zápasů i letního Czech Open a podařilo se nám to odstranit až v play-down. Samozřejmě jsme to řešili. Například s kondičním trenérem, jestli je to otázka kondice, nebo ne. U některých hráčů určitě byla, ale obecně u týmu ne. Přestože se to mohlo týkat jednoho či dvou hráčů z pětky, tak to poznamenalo hru celé lajny a díky vyrovnanosti ligy i takovýto rozdíl může hrát velkou roli. Zároveň si myslím, že to bylo trochu i v hlavách a nedokázali jsme celých šedesát minut odehrát koncentrovaně bez chyb a bez ztrát balonku v nebezpečných zónách. Ať už to bylo nervozitou, mládím či strachem z vítězství, jsme soustředění celou dobu neudrželi a soupeři nás za to tvrdě trestali. Většinou jsme rychle dostali několik gólů, což s týmem zamávalo a těžko se to dohánělo.  

Resumé základní části tak znělo 14 bodů, konečné 10. místo a boj o záchranu nejvyšší soutěže. Soupeřem byl tým Královských Vinohrad, který jste v základní části dvakrát porazili. Věřili jste si na něj v play-down a byl to onen jazýček na vahách, díky němuž jste sérii zvládli po šesti zápasech?

To bych neřekl. V play-down je úplně jedno, z kterého místa do něj jdete nebo kolik jste nasbírali v základní části bodů. Dost se stírá rozdíl kvality. Říká to každý trenér v kolektivním sportu, kde se hraje o udržení, a mohli jsme to slyšet i od kouče hokejistů Draisaitla, že je to peklo. Hlavně psychické. Díky tomu, že jsme o play-off přišli poměrně brzy, mohli jsme přepnout dříve na přípravu na play-down. Druhá věc je, že jsme se takticky nachystali ještě lépe než na normální zápasy, neboť bylo dopředu zjevné, že naším soupeřem budou Královské Vinohrady. Myslím si, že jsme byli lépe připraveni v hlavě, která v těchto zápasech rozhoduje. Nebyla to ale vůbec jednoduchá série, protože Vinohrady hrají dobrý florbal a zápasy byly vyrovnané. V žádném nevyhrál tým způsobem, že by ten druhý úplně přejel a přestřílel o hodně gólů. Vzhledem k tomu, že poslední zápasy se pak hrají obden, tak to bylo náročné i fyzicky a my jsme rádi, že jsme to zvládli.

Převažuje tedy v celkovém hodnocení sezony více pozitiv nebo negativ?

Když to rozdělím na počet získaných bodů a umístění, tak je to určitě neúspěch, to si nemá cenu mazat med kolem pusy a říkat si, že to bylo dobré. Prostě nebylo. Porazili jsme jenom Vinohrady, Litvínov a na nájezdy Otrokovice a to je málo. Tohle je jednoznačný neúspěch a musíme se z toho do příští sezony poučit.

Na druhou stranu je určitě pozitivum, že jsme se udrželi, protože boje o záchranu jsou nevyzpytatelné. Jako úspěch může brát i to, že do zápasů zasáhl i poměrně velký počet juniorů i díky tomu, že podávali v juniorské soutěži kvalitní výkony. Z dlouhodobého hlediska to mladým hráčům hodně pomůže. Když na sobě budou dále pracovat, tak v blízké době můžeme sklízet ovoce za to, že hráli třeba už letos.

Uvidíme tandem Vichr - Koubek na lavičce i v příští sezoně?

Ano, s vedením jsme se domluvili, že ve spolupráci budeme pokračovat. Už nyní jsme začali pracovat na tom, co změnit, upravit, jak se připravit na další sezonu, ať už co se týká kádru, letní přípravy, toho, co a jak budeme hrát a trénovat. Hráči teď mají zaslouženou dovolenou, my pracujeme dál, což je občas náročnější než standardní sezonní režim.

Loni jste trénoval juniory, kteří postoupili do nejvyšší soutěže. Jak se jim vedlo?

Na drtivé většině domácích utkání jsem se byl osobně podívat a ze své pozice trenéra A týmu jsem komunikoval s trenéry, což je nutné i z toho důvodu, že jsme některé hráče využívali u nás. Navíc další v této kategorii věkově končí a my potřebujeme vědět, jestli mají potenciál do A týmu. Těší mě, že někteří kluci už do zápasů „áčka“ zasáhli a v příští sezoně by mohlo být zapojení kluků z juniorky ještě větší. Jelikož už hokejku drží od útlého věku, je vidět, že jejich technika je o krok jinde než při vší úctě u nás, kteří jsme začínali s florbalem třeba v patnácti letech přechodem z jiných sportů. Kluci silně budou klepat na dveře A týmu, ale není to zadarmo, musí na sobě makat a pak tu šanci mohou dostat. V letošní sezoně bojovali jako nováček do poslední chvíle o play-off, což se jim nakonec nepodařilo. Dokázali však udržet juniorskou soutěž, a to i přestože její systém je neúprosný. Zachrání se totiž jen jeden tým z posledních čtyř.

Sledujete finišující boje v play-off Tipsport Superligy? Tipnete si, kdo se dostane do dubnového superfinále, a kdo je váš největší favorit na zisk mistrovského titulu?

Sleduji. Jsem trochu florbalový blázen. Když jsem o velikonočních svátcích byl ve Špindlerově Mlýnu a jel lanovkou, tak jsem si v telefonu pustil aplikaci ČT sport a koukal jsem těch pár minut, než vyjela nahoru, na aktuální utkání. Když mám možnost tak sleduji zápasy naživo, popřípadě si je pustím ze záznamu. Myslím si, že vítěz semifinále Mladá Boleslav - Vítkovice ve finále porazí postupujícího z druhé semifinálové dvojice Chodov - Brno. Osobně tipuji Boleslav, nicméně přál bych to Vítkovicím.

Chystáte se na superfinále?

Určitě, my si již tradičně jako tým kupujeme lístky a máme to i částečně jako teambulding a také zakončení sezony, kde se sejdeme s kluky a podíváme se jako parta na florbal.                  

LIBOR ČIHÁK

 

PARTNEŘI

Pardubický Pivovar a.s.
enteria a.s.
Chládek a Tintěra, Pardubice a.s.
KVIS Pardubice a.s.
Marhold A.s.
Autosklo-h.a.k. spol. S R.o.
TOP CENTRUM - Jaroslav Novák
LABETA, a.s.
Falcon security, s.r.o.
MD logistika, a.s.
Danup
Veko Bystré s.r.o.

INZERCE

Správa a údržba silnic Pardubického kraje
www.AUTOmobilovedily24.cz

Napište nám vaše dotazy či poznámky



MjYxMzJlZm