Milan Vich: Poslední zápas byl pro nás největší ostuda v historii klubu

[2010-05-05 12:48:19] Jaké je Vaše celkové hodnocení základní části? Stanovené cíle a realita.
Před sezónou a na jejím začátku jsem věděl, že náš kádr bude prakticky podobný tomu loňskému a že ještě bude k dispozici několik talentovaných juniorů. Pokud jsem tedy vzal výsledky loňské sezóny a naše umístění na 8. místě, pak jsem tajně věřil, že by mohlo být lepší. Výsledky v průběhu základní části této realitě v domácích zápasech celkem odpovídaly, ale venku jsme byli téměř neškodní. V závěru základní části jsme pak ztratili neuvěřitelně několik zápasů a skončili jsme 8. Velkým zklamáním je pro mne play-off, a proto hodnotím sezónu negativně.
Věřil jste ještě 25 sekund před koncem a v situaci, kdy byl míč v držení brankáře Boheminans, že dokáže Torf zvítězit a postoupit do play-off?
V gól jsem věřil, i když se přiznám, že jsem zase tak velkou radost neměl, neb jsem znal ostatní výsledky a bylo mi jasné, že skončíme 8. a soupeřem bude suverén Erapack. Mým přáním bylo přeskočit Slavii a dostat se na 7. místo a jít na Tango Brno.
Zápasy s Chrudimí v play-off vypadaly dle skóre jako jasná záležitost ERA-PACKu?
Na rozdíl od zápasů v základní části také jasnou záležitostí byly. My jsme ani jednou nemohli hrát v nejsilnější sestavě díky zákazu hráčům velkého fotbalu, kdy se naprosto změnila pravidla a dohody mezi námi. Na druhé straně Erapack byl v naprosto kompletní sestavě a perfektně připraven. Vše vyvrcholilo posledním zápasem před televizními kamerami, kde se narodila největší ostuda klubu v jeho historii. Věřím však, že kompletní bychom vzdorovali více, možná bychom i jeden ze zápasů vyhráli, ale stejně bychom nedokázali postoupit, protože Erapack vs. Torf v současné době to je jako Barcelona vs. jakýkoliv český fotbalový ligový tým. Rozdíl je propastný.
Chtěl byste se ještě vyjádřit k situaci před třetím zápasem play-off?
Upřímně řečeno, kdyby nebyl v televizi, pak bych ho asi kontumoval. Věřil jsem, při jeho plánování, že celý tým bude k dispozici a my se před televizními kamerami rozloučíme důstojně. Pak přišly nepochopitelné zákazy a dopadlo to pro nás ostudou. Je to samozřejmě moje chyba, protože jsem nedokázal zajistit týmu širší kádr, i když si myslím, že to není jen moje starost.
Na internetových stránkách dokonce mluvíte o „válce s fotbalem“?
Možná, že jsem to nazval trochu ostře, ale jinak to asi nedopadne. Futsal je v Pardubicích prvoligový sport již mnoho let - na rozdíl od fotbalu. A hrát 1. ligu je velmi náročné, nejen fyzicky, ale hlavně mentálně. Dát takovýto tým dohromady lze dvěma cestami. Buď penězi, jimiž lze zajistit většinou krátkodobý úspěch, nebo apelováním na osobnost, ctižádost a snahu hráčů něco dokázat na nejvyšší úrovni, což vede k dlouhodobému úspěch. Futsal na vrcholové úrovni dělám již mnoho let a vždy jsem preferoval druhou cestu. Respektoval přání hráčů a spíše jsem přesvědčoval a vysvětloval, než nařizoval. Je to ovšem čím dál tím těžší, protože generace se mění a všem více a více svítí v očích jen dolárky. Takže abych to shrnul, budu chtít dále pracovat pouze s hráči, pro které bude ligový futsal priorita. Pokud bude hráč taková hvězda, že bude potřeba o něj bojovat, i když nedá futsalu prioritu, pak přijde na řadu návrh takové smlouvy, která bude konkurovat či převyšovat nabídku fotbalu. A tady začne ta válka - ekonomická. Nevýhodná pro všechny. Z naší strany to vždy bude jen ale taková nabídka, kterou budeme schopni splnit a to opakovaně.
Jaké má vůbec futsal v Pardubicích sportovní zázemí? Je o něj zájem diváků? Co finance?
Dovoluji si tvrdit, že v Pardubicích a okolí je nejvyšší koncentrace nejlepších futsalistů v republice. Ne náhodou jsou tři sousední města dlouhodobě zastoupena v nejvyšší futsalové soutěži. Taková koncentrace jinde není. Nese to samozřejmě výhody i nevýhody. Co se týče zájmu diváků, ten není nejvyšší, na naše zápasy chodí maximálně stovky diváků. Situace by se určitě zlepšila, kdyby konečně v Pardubicích vyrostla hala na úrovni a my jim tam i sobě mohli připravit stálé zázemí, na které by si zvykli a které by jim vyhovovalo. Věčné cestování mezi Duklou, Heřmaňákem a případně arénou návštěvnosti samozřejmě nepřidá. S financemi bojujeme stále a kdo ne, že? Je trochu nevýhoda, že jsme tři týmy v malém regionu, takže naši sponzoři se musí rekrutovat i z jiných teritorií než z Pardubicka. Na druhou stranu jsme moc rádi, že nám aspoň z části pomáhá město Pardubice a dostáváme i něco z kraje. Bez jejich pomoci bych si fungování klubu v době krize ani nedovedl představit.
Úspěchy mládeže jsou významné (od 2006 do 2008 vždy dosáhlo jedno mužstvo mládežníku na "bednu", letos čtvrté místo). Jak pracuje Torf s mládeží? Máte dostatek talentovaných hráčů, daří se je zapojit do A-týmu a podporuje město i mládež?
Torf je dlouhodobě vedle Erapacku, Tanga Brno, Jistebníku a Plzně nejúspěšnějším vychovatelem mládeže v českém futsalu. Vždy to mělo 2 důvody. Za prvé pokud fungovala dohoda a spolupráce s fotbalovými týmy v Pardubicích, pak se ihned dostavily výsledky. Těžká je pro nás skutečnost, že v těchto dohodách jsme za posledních několik let měli několik partnerů pro jednání. Kluby stále mění názvy a majitele a své statuty, zatímco my jsme přes 20 let stále stejní. Pokud tato dohoda v budoucnu nebude možná, pak asi nebudou ani úspěchy. Druhým - prakticky rovnocenným - důvodem je pak skutečnost, že v Torfu pracují zkušení a skvělí trenéři, kteří mají mládeži, co dát a umí je to naučit - osobním příkladem i názornou ukázkou. Zmínit musím pány Tesaře, Růžičku a Kašpara. Finanční podpora města na mládež funguje i zde. Co se týče úspěšného zařazování mladíků do A týmu, pokud na to hlavně mentálně mají, je to pro mne ta největší odměna, proč futsal vlastně ještě dělám.