Nebuďme zaprděnými českými trpaslíky

Architektura určuje, nakolik se cítí občané ve svém městě doma a jak je turisticky přitažlivé. Například v Chrudimi se už před časem koaliční strany dohodly na koncepci přizpůsobit město klidnému zázemí pro život a přílivu nových turistů, kterým nestojí za to přijet jen kvůli Muzeu loutkářských kultur. Napovídají tomu četné záměry - Široká ulice, Muzeum barokních soch, Klášterní zahrady či Zlatá stezka. To v Pardubicích tápou. Teď je ale znát, že se začíná blýskat na lepší časy i tady. Pardubičtí pochopili, že jejich neuspořádaná architektura nikoho neohromí a chystají se ustanovit také svého architekta. Nezávidím mu ale při vzpomínce, kolik úsilí stálo prosadit změny v Chrudimi. I teď po čase slouží k šťouchancům některých místních politiků. Je to trnitá cesta. V týdnu zemřel jeden z velikánů mezinárodní architektury Jan Kaplický a jak podotkl bývalý generální ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek, zemřel i pod tlakem českých trpaslíků. Vymaňme se proto z této „zaprděnosti“ a dovolme architektuře se nadechnout tak, jak jí to už nejednou umožnili naši předkové. Jinak světovosti nedosáhneme.