Oprátce unikl, kulce atentátníka již ne

[2011-05-18 16:29:54]

Obec Veskou na Pardubicku založili v roce 1780 na místě bývalých rybníků Novočernského a Strejčka němečtí přistěhovalci z Kladska. Jejich rychtářovi Kerzlovi se tu v roce 1841 narodil syn Josef. Rodiče z něj chtěli mít kněze. Dopadlo to ale jinak, vystudoval medicínu. Dotáhl to velmi daleko – dvacet šest let byl ve Vídni osobním lékařem rakouského císaře Františka Josefa I.

V době, kdy MUDr. Josef Kerzl již vystoupal hodně vysoko na žebříčku osobní kariéry, narodil se v roce 1867 v Nechanicích, vzdálených necelých 30 km od Veské, v rodině krupaře a pekaře Rašína jako deváté dítě syn Alois. Také o něm si rodiče mysleli, že by mohl být knězem. Poslali ho proto do německého benediktinského gymnázia v Broumově. Chlapec však odtud dezertoval, jako patnáctiletý přestoupil do českého gymnázia v Hradci Král., v roce 1886 tu maturoval a poté se v Praze zapsal na medicínu. Pro plicní neduh však medicínu opustil a přestoupil na práva. Ve třiadvaceti se zapojil do pokrokového studentského hnutí a pro spojení s protirakouskou Omladinou se octl ve vězení. Na kauci byl propuštěn, ale v následném procesu s Omladinou byl v únoru 1894 odsouzen k dvouletému žaláři na plzeňských Borech.

Stal se vyhraněným protirakouským politikem a když v roce 1914 vypukla válka, byl jedním z vůdců domácího odboje. Jako nebezpečný protirakouský politický živel byl neustále středem pozornosti policejních slídilů. V červenci 1915 byl spolu s dalším odbojným českým politikem dr. Karlem Kramářem zatčen. Ve Vídni, kam oba převezli, byli postaveni před soud pro zločin velezrady a pro zločin proti válečné moci státu. Proces za zavřenými dveřmi trval 122 dní a skončil pro oba podle očekávání - trestem smrti provazem. Aby ale ortel nabyl právní moci, musel jej podepsat císař František Josef I.

A tu se znovu setkáváme s nám již známým krajanem, císařovým osobním lékařem MUDr. Josefem Kerzlem. Ten zakázal, aby císaři vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu podstrčili cokoliv k podpisu. Nesmělo jej nic rozrušovat – císař pán měl již totiž na kahánku. A skutečně zanedlouho, 21. listopadu 1916, zemřel. Jeho nástupce Karel I. byl při nástupu na trůn velkorysý – velezrádcům zmírnil trest smrti na deset let žaláře a zakrátko oba dokonce amnestoval. A tak se Rašín a Kramář v roce 1917 ocitli na svobodě a pokračovali v protirakouském odboji.

Rašín jako člen Národního výboru neúnavně připravoval na vhodnou chvíli převzetí moci v českých zemích. Ta přišla v říjnu 1918. Napsal text prvního československého zákona – zákona o vyhlášení samostatného státu. Jako "muž 28. října" se po vzniku republiky stal členem Revolučního Národního shromáždění a po volbách v roce 1920 poslancem. Před tím již 17. listopadu 1918 stanul ve vládě dr. Kramáře jako první československý ministr financí. V této funkci se mu podařila skvělá měnová odluka od Rakouska-Uherska a upevnění čs. měny. Intenzivně se věnoval i organizační práci v Čs. národní demokracii, straně, kterou spoluzaložil a kterou de facto řídil.

Byl vynikající řečník. Často vystupoval na veřejnosti i na stranické půdě. Svůj vůbec poslední projev přednesl 10. prosince 1922 na schůzi strany v pardubickém hotelu Zlatá štika. Po 25 dnech totiž, když 5. ledna 1923 vyšel ráno v Žitné ulici z domu, v němž v Praze bydlel, střelil jej do zad dvacetiletý atentátník. Útočníkova kulka uvízla Rašínovi v páteři a poranila mu míchu. Přes veškerou snahu lékařů JUDr. Alois Rašín 18. února 1923 podlehl.

Jeho vrah Josef Šoupal, rodák z Německého (Havlíčkova) Brodu, čerstvý úředník filiálky Slovenské banky v Hradci Králové, dostal 18 let těžkého žaláře. Za různé prohřešky v kriminále si ještě dva roky přivydělal. Nic mu neslevili, celý trest si odpykal. Z vězení vyšel v roce 1943 a zemřel v roce 1959 (zajímavá náhoda: atentátník i jeho oběť se shodně dožili 56 let...).

Osobní lékař rakouského císaře MUDr. Josef Kerzl se do rodné země, která se stala v roce 1918 samostatným státem, již nevrátil. Zemřel krátce nato, v roce 1919, ve Vídni. Zda skutečnost, že zabránil, aby císař podepsal Rašínův a Kramářův rozsudek smrti, byla dílem jeho snahy pomoci českým vlastencům či tak učinil výlučně pro neutěšený zdravotní stav 86letého mocnáře nebo snad z důvodů obou, se již asi nikdy nedozvíme.

Připojené obrázky