Pavel Studnička: „Atletika není, kupodivu, v Pardubicích v popředí zájmu!“

[2011-01-03 15:20:30]

Co vám dal a co vám vzal rok 2010?

Možná by se dalo říci, že to byla sezóna jako každá jiná, ale přeci jen byla určitým mezníkem v naší dosavadní práci. Český atletický svaz nám totiž přidělil tzv. Sps (Sportovní středisko dětí) a plat na jednoho profesionálního (Miroslav Wastl) a několik dobrovolných trenérů, a tak se náš oddíl rozšířil o více než 80 dětí od 6 let. Přípravka nám dělá radost, ale na druhé straně zaplnila tribunu i stadión do posledního místa. Už se sem prostě nevejdeme.

Atletika staví především na individuelních výkonech, ale Hvězda je známá svojí vysokou účastí družstev, můžete nám je přiblížit?

Je to tak, již druhý rok za sebou jsme postavili do soutěží 6 družstev dospělých a 13 družstev mládeže od 18 let až po ty nejmenší. Družstva „A“ dospělých vylepšila loňskou bilanci. Ženy skončily v extralize na 4. místě, také muži šli do finále a byli rekordně 5. „B“ družstva závodila v I. lize, „C“ družstvo žen ve II. lize a „C“ družstvo mužů přivezlo medaili z přeboru Pardubického kraje. Asi žádný český atletický oddíl nepostavil do soutěží tolik družstev.

A jak to zvládáte?

Vedoucí družstev mají asistenty, takže se jedná téměř o 40 funkcionářů, kteří se vedením družstev zaobírají. Pomáhají trenéři, rozhodčí, ale také rodiče. Vedení družstev, zvláště v nejvyšších soutěžích, je celoroční a velmi zodpovědná práce.

Družstva jsme představili, řeknete nám něco o výsledcích jednotlivců?

Hvězda Pardubice obsadila svými zástupci všechny mistrovské soutěže jednotlivců. Z českých šampionátů přivezli atleti Hvězdy celkem 31 medailí, a to 11 zlatých, 9 stříbrných a 11 bronzových a ještě dalších 64 umístění do 10. místa. Je to radostná bilance a opět to posunulo pardubickou atletiku o něco výš. Do SCM (Sportovního centra mládeže) Pardubického kraje nám svaz zařadil celkem 22 atletů z celkového počtu 50. To je ukázka dobré a koncepční práce s mládeží. Máme v oddíle celkem 19 spolupracujících kvalifikovaných trenérů a ti odvádějí skutečně dobrou práci.

Vrcholem každé sezóny jsou mezistátní a mezinárodní akce, jak jste obstáli v této konkurenci?

Velkou radost jsme měli z nominace koulařky Jany Kárníkové na evropský šampionát. I když podmínky pro skutečně vrcholovou přípravu atletů nejsou v Pardubicích zatím nijak dobré a Janě se tyto nejvyšší soutěže několik let vyhýbaly, letos to vyšlo. Na Mistrovství světa juniorů v chůzi v Kanadě obstál chodec Lukáš Gdula a na mezistátních utkáních od žactva až po kategorie do 22 let reprezentovalo z Hvězdy celkem 17 atletů. Co je důležité, že tři z nich již mají splněné ostré limity na Mistrovství Evropy v atletice v Ostravě 2011. Jsou to kladivářky Tereza Králová, Kristýna Kroužková a oštěpař Jaroslav Jílek. Měli by tak být dalšími „hvězdičkami“ na atletickém nebi.

Jste tradičními pořadateli atletických akcí v regionu, co plánujete v roce 2011?

Pořádáme až příliš. Každoročně na Městském atletickém stadiónu uspořádáme přes 50 akcí, někdy i 3 týdně. Je to dobře, ale je to na úkor sportovní přípravy a také není dost klidu k organizačním záležitostem. Máme v oddíle 80 kvalifikovaných rozhodčích a můžete si spočítat, kolikrát v roce musí na stadión přijít při soutěžích pomáhat. I na rok 2011 chystáme především tradiční akce, jako jsou Velká cena v hodu břemenem, Pardubická patnáctka spojená s Lidovým během a Velkou cenou v atletice vozíčkářů, Školní atletický parapohár, Pardubický atletický mítink, dále zde v roce 2011 bude Mistrovství České republiky v atletice veteránů a jedno kolo atletické extraligy. Vedle toho budeme pořádat opět desítky mistrovských i nemistrovských soutěží včetně Atletických střed.

Jaké jsou v Pardubicích podmínky pro atletiku?

Tak pro masovou základnu schází šatny a sprchy, stadión se vlastně od výstavby tartanové dráhy už dál neopravoval, anebo proběhly jen „kosmetické úpravy“. V roce 2010 město uhradilo rekonstrukci šaten a sociálních zařízení, takže už se konečně nesprchují společně dámy a páni. Přestože do letoška platila řádná usnesení Zastupitelstva města a Rady města včetně Sportovní komise o dalších etapách rekonstrukce stadiónu, zatím se stále nic podstatného ve prospěch tohoto sportoviště neděje. Řada sportů s menší členskou základnou s méně výraznými úspěchy a s nižšími soutěžemi dostala před atletikou přednost.

Dá se s tím ale vůbec něco dělat?

Pevně věřím, že nové zastupitelstvo i noví členové sportovní komise, ale především vedení Radnice vezme v potaz problémy atletického hnutí v Pardubicích za své a zařadí sportovní podmínky pro zdravé i tělesně postižené sportovce na Městském atletickém stadiónu do nejbližšího programu a rozpočtu. Čekáme na vylepšení podmínek více než 6 let, a tak jsme myslím jako jeden z nejúspěšnějších olympijských sportů také na programu. Jestli ne, bude to pro našich téměř 600 členů a jejich blízké velikým zklamáním.

Je ve vašem oddíle, co v jiných atletických oddílech nenajdete?

Asi symbióza atletiky zdravých a tělesně postižených. Už téměř desetileté společné soužití a také společné tréninky a soutěžení ukázalo cestu ke sportu i tělesně postiženým v oblasti masové, výkonností i vrcholové atletiky. Hvězda SKP Pardubice má mezi tělesně postiženými atlety skutečné šampiony, kteří vozí ze světových soutěží (včetně paralympiád, MS, ME apod.) medaile i přední umístění, ale také světové, evropské a české rekordy. Jejich některé výkony jsou skutečně famózní a ve světě si takové reprezentace velice váží. V Pardubicích jsou jejich výsledky podle mého soudu nedoceněny a podmínky pro jejich přípravu (především při špatném počasí a v zimě) jsou naprosto nedostatečné. V tuto chvíli se tři z těch nejlepších (Martin Němec, Jan Vaněk a Jaroslav Petrouš) venku v zimě a ve sněhu připravují na nadcházející Mistrovství světa v atletice tělesně postižených, které proběhne v druhé polovině ledna na Novém Zélandu.

S kým nejvíce spolupracujete?

Ve své snaze vést především děti a mládež k pravidelné sportovní přípravě a soutěžím nejsme rozhodně sami. Dobrá spolupráce je se Sportovním gymnáziem Pardubice, dílčí se sportovními třídami školy Benešovo náměstí. V rámci sportu handicapovaných pak využívají společná zařízení ZŠ a PŠ SVÍTÁNÍ a stacionář a SŠ A. Krause. Samotný stadión pak využívá celá řada dalších subjektů, jako např. Městská policie, Hasiči, ZŠ Staňkova, atletické oddíly KPA a AC Pardubice, kondiční přípravu a testy zde absolvují oddíly florbalu, basketbalu, hokeje, sportovní rozhodčí a celá řada dalších. Stadión je otevřen v podstatě každý den od ranních do večerních hodin. Co se týče podpory, největší je od města Pardubice a od generálního partnera, pardubické firmy Chládek a Tintěra, a. s. Poděkovat však musíme více než 80 organizacím a firmám, které nám v průběhu roku pomáhají.

Co by vám měl přinést rok 2011?

Rádi bychom stabilizovali rozpočet, který v letošním roce díky nižším dotacím a příjmům od partnerů doznal výrazné snížení. Museli jsme poměrně razantně škrtnout některá možná vydání a hledat další zdroje, jak zajistit především pro trenéry a sportovce co nejpřijatelnější podmínky. Stadión převzal od Městského rozvojového fondu Pardubice odbor majetku a investic a byli bychom rádi, kdyby více investoval do oprav a údržby, protože si to stadión, postavený v letech 1956 – 1959, rozhodně zaslouží. Třetím přáním je, aby současný zájem a trend rodičů i dětí o atletiku neustal a abychom měli, tak jako dosud, stále plný stadión.

Připojené obrázky