„Vidím ji!“ vyjekla přiškrceným hlasem jedna z dívek

[2011-08-18 11:18:10]

„Prachsakra, chlape, co tady děláte, chcete zapálit les?“ rozsoptil se lesník Sirůček z panství hraběte Karla Chotka na Pardubicku, když u studánky v čívickém lese narazil na zarostlého muže, klečícího na ohlubni pramene s rozžatou svící v ruce. Ten pramen studené čisté vody lesník sám před lety v těchto místech objevil, nechal jej prohloubit a udělat kolem ohlubeň. Studánka se stala známou v celém okolí a o žních a o senách se sem chodili osvěžit z plecháčku, uvázaného na řetízku, ženci z nedalekých Lánů, Opočinku, Bezděkova a Čívic.

Klečící muž jako by lesníka neslyšel, ani se nepohnul, jen jeho rty jako by pro sebe něco mumlaly. Ten muž byl dráteník Joža, v celém okolí známý jako starý ožrala. Teprve když Sirůček dorazil až k němu, otočil k lesníkovi hlavu: „Modlím se, jemnostpane, zjevila se mi tu v bílém rouše Panna Maria.“ Lesník věděl své – zase má upito! Vytrhl mu svíci z ruky a hnal dráteníka z lesa.

Ten den byl pátek před sv. Trojicí v roce 1868. A ten den večer Joža v hospodě u Pleskotů v Bezděkově vyprávěl na celý sál o zjevení Panny Marie. Staří ho nebrali vážně, kdo by také starého kořalu bral. Mladí také příliš ne, ale zvědavost zvítězila, a tak v neděli nato se k studánce vypravila mládež z Bezděkova a také z Čívic. V červnovém šeru lesa se však nic nedělo. Až pojednou jedna z děvčat přiškrceným hlasem vyjekla: „Vidím ji!“ Několik dívek se k ní přidalo. Tehdy prý na všechny padl jakýsi strach, jak později vypověděli, a všichni les chvatně opustili.

Zpráva o zjevení v čívickém lese se rychle roznesla po okolí. Studánka se stala poutním místem, zvláště když majitel panství hrabě Chotek dal ke studánce zhotovit pardubickým sochařem Antonínem Staudem kaplici s P. Marií Bolestnou na kamenném sloupu. Rok co rok sem potom kolem svátku sv. Trojice chodila procesí, často vedená kněžími a zpěváky. Mnozí účastníci se údajně u studánky uzdravili. Zejména prý na nemoci očí a na nemoci žaludku měla studánka blahodárný vliv...

* * *

V roce 1910 se stal majitelem čívického panství podnikavý velkostatkář Emanuel Kokeš, který pak na přelomu dvacátých a třicátých let začal v těsném sousedství studánky a mariánské statue při přeloučské silnici budovat rozsáhlý hospodářsko-průmyslový závod, zvaný po něm Kokešov (v roce 1950 se zde usídlil Výzkumný ústav radiotechniky Opičinek). Zásluhou nového majitele vznikl nad Staudeho P. Marií altánkovitý přístřešek. Avšak dosavadní zápal a zájem poutníků začal v té době pozvolna upadat, až za druhé světové války pouti a procesí do čívického lesa zcela ustaly. Jednotlivci sem ale - i za minulého režimu - přicházeli a přijížděli stále, aby se tu pomodlili, mnohem častěji však aby tu nabrali ze studánky vodu, po níž by prý „člověk hřebíky jedl“. Zub času se vytrvale podepisoval na kapličce i na studánce.

Proto když v roce 1993 vznikla Nadace na opravu kulturních památek městského obvodu Pardubice VI, stanovila si jako prioritní úkol úpravu studánky a rekonstrukci kapličky. Dílo se podařilo – 21. září 1997 byla nová zděná kaplička P. Marie Bolestné vysvěcena nedávno zesnulým arcibiskupem Karlem Otčenáškem, který v ní celebroval první poutní mši. Tím byla odstartována nová etapa poutí v tomto cípu lesa v sousedství dnešního Kokešova.

Připojené obrázky