PARDUBICE – Na počátku byl nákup starobylé monumentální vázy do sbírky Východočeského muzea. Nádoba, inspirovaná míšeňským porcelánem, zaujala kurátora Jana Ivanegu nejen jako umělecký artefakt, ale také jako svatební dar, který knížata z Auerspergu věnovali svým slatiňanským přátelům. Při pátrání po osudech vázy byl už jen kousek k zmapování sbírky porcelánu v muzeu. O krásu, kterou nově nafotil muzejní fotograf Luděk Vojtěchovský, se podělil v nové webové výstavě o míšeňském porcelánu. Jmenuje se „Ve znamení dvou mečů – míšeňský porcelán ve sbírce pardubického muzea“.

„Míšeň – to je pojem, kterému rozumí i nezasvěcená veřejnost. Méně se už ví, že na počátku byla snaha napodobit luxusní orientální porcelán,“ vypráví Jan Ivanega, historik umění a vedoucí historického oddělení. „Zvládnout výrobu porcelánu se v Evropě podařilo až na počátku 18. století, kdy celou Evropu zachvátila „orientománie“. Míšeňské porcelánce rychle vyrostla konkurence, svou oblibu si ale udržela dodnes. Před 149 lety, přesně 17. září 1872, byla slavnostně zažehnuta pec v nové továrně na porcelán, kterou podle míšeňského vzoru založil obchodník se starožitnostmi Carl Thieme na předměstí Drážďan. A právě z výroby této porcelánky pochází naše pozoruhodná váza,“ vysvětluje kurátor. Na webové výstavě proto muzeum představuje jak vázu, ale i vybrané kusy míšeňského porcelánu z muzejní sbírky.

Podnik Carla Thiemeho se zaměřil na stejný segment trhu jako míšeňští: vyráběl luxusní zboží nejvyšší kvality pro náročné zákazníky. Thieme se svými spolupracovníky vycházeli vstříc dobovému vkusu, který žádal porcelán napodobující rokokové vzory. Jeden kus z nespočetné produkce zakoupili i majitelé slatiňanského zámku, Franz Josef a Wilhelmina Auerspergovi.

„V roce 1903 vázu věnovali jako svatební dar obyvatelům Slatiňan Boženě Vorreithové a Františku Josefu Kroufkovi, kteří se zúčastnili společenských setkání ve slatiňanském zámeckém parku. Knížata k velkorysému daru vedl snad sentiment: mladý pár byl ve stejném věku, jako jejich vlastní dcera Christiane, kterou téhož roku také provdali,“ domnívá se Jan Ivanega a dodává: „Nadto se kníže Franz Josef nejspíš znal se ženichem z vojenské služby, v níž oba dosáhli velkých úspěchů.“

Bezmála 70 centimetrů vysoká váza, která zůstala v držení potomků Kroufkových, se letos na jaře stala součástí muzejní sbírky. Tato váza dokonce není k vidění jen virtuálně, ale jako pozvánku na webovou výstavu ji návštěvníci mohou obdivovat v muzejní pokladně v Labské bráně zámku.

Pravého míšeňského porcelánu spravuje Východočeské muzeum několik desítek kusů. Zastoupeny jsou všechny hlavní typy předmětů tvořících nabídku míšeňské porcelánky, na prvním místě stolní nádobí, ale i typické porcelánové figurky, svícny a hodiny. „Výzdoba míšeňského porcelánu se liší v závislosti na době vzniku. Zprvu míšeňští tvůrci napodobovali obtížně dostupné orientální originály, ale zanedlouho našli vlastní výraz. Jeho základem byla a je pečlivá ruční malířská a modelérská práce, která stojí za filigránskými ornamenty a plastickými dekoracemi, jemně malovanými zalidněnými scénami a za detailními malbami květin nejrůznějších druhů,“ objasňuje Ivanega.

Na webové výstavě uvidí návštěvníci také kuriozity, například pohled do obchodu veronského lékárníka Francesca Calzolariho, jemuž vévodí monumentální orientální vázy (obraz z roku 1622). Úžas budí i velký sál Japonského paláce v Drážďanech – vizualizace nerealizované podoby interiéru, jemuž měla dominovat porcelánová výzdoba.

Webové umístění výstavy: https://tinyurl.com/misenskyporcelan

(skp) Foto: VČM (Na snímku terina, dvouuchá polévková mísa s víkem, která tvořila základ jídelních servisů)