PARDUBICE - Bývá to jeden z prvních vjemů návštěvníků města – vůně pražených kávovin z místní továrny. Dnes se jmenuje Kávoviny, ale dříve nesla jméno svého zakladatele Jindřicha Francka a její „pravá pardubická Franckovka“ byl nápoj proslulý široko daleko. Historií pardubické továrny nyní provede stejnojmenná webová výstava Východočeského muzea v Pardubicích. Dostupná je na stránce tinyurl.com/franckovka

„Návštěvníci muzea si letos musí odpustit Sladké Vánoce a s nimi spojené občerstvení na nádvoří s přáteli. Připravili jsme jim tedy „náhražku“ na našem webu. K prohlédnutí výstavy Pravá pardubická Franckovka rozhodně doporučujeme pohodlné křeslo, dobré připojení k internetu a nezbytný šálek melty nebo kávy,“ zve virtuálně do muzea jeho ředitel Tomáš Libánek.

Kam sahá historie kávovin? Oproti dnešku nebyla dříve pravá zrnková káva natolik cenově dostupná, aby si ji mohl dovolit každý. „To byl jeden z důvodů, proč se zhruba v období od počátku 19. století do poloviny 20. století ve velké míře vyráběly kávové náhražky. Cílem bylo napodobit skutečnou kávu co do chuti, aromatu, barvy, a to vše za využití méně exkluzivních plodin,“ popisuje autor výstavy, historik Michal Hambálek.

Do českých zemí s pražením kávovin expandovala firma založená podnikatelem německého původu Johannem Heinrichem Franckem (1792–1867). „Je to právě jméno zakladatele, které se otisklo do pojmenování celé společnosti – Jindřicha Francka synové. Je základem i pro český název produktů pardubické továrny či pro továrnu samotnou: Franckovka,“ vysvětluje Hambálek.

Dceřiný závod v Pardubicích byl založen roku 1896. I tato firma se řadí mezi ty, které do Pardubic přivedla výhoda vlakového spojení. Navíc se město nacházelo v Polabí, lokalitě vhodné pro pěstování čekanky. Továrna stála na stejném místě, kde se dnes nachází firma Kávoviny v ulici Jana Palacha.

Franckovka, perola, melta, karo – to vše jsou názvy pro kávové náhražky. Pražily se z čekanky, obilovin, fíků i dalších plodin. Způsob přípravy a podávání byl trochu jiný než dnes – nejen že se vařily a nechávaly odstát, ale často se také přidávaly k pravé kávě jako přísady.

Firma rozsáhle investovala do reklamy. Pardubické muzeum díky tomu opatruje sbírku tiskovin – od obalů, přes reklamní plakáty a cedule, drobné tisky s pohádkami nebo obrázky zvířat až po kalendáře nebo sběratelské kartičky. „Dokonce tu máme i reklamní vystřihovací betlém, do kterého jsou propašovány výrobky Franckovy továrny – dnes bychom řekli product placement,“ upozorňuje Hambálek. „Unikátem je i miniaturní kupecký krám pro panenky, ve kterém nechybí minivýrobky firmy,“ dodává. Nechybí obrázky nákladních automobilů upravených do podoby konvice s Franckovkou.

Dnes už zažité pojmenování Franckovka se do názvu podniku dostalo oficiálně v roce 1941: Akciová společnost Franckovka. Po válce byla v továrně zavedena národní správa a nakonec mizí i Franckovo jméno z názvu – roku 1948 byla firma začleněna do národního podniku Kávoviny. Za „nástupnickou“ firmu navazující na tradici Franckovky se dá považovat akciová společnost Kávoviny založená roku 1991. (skp) Reprofoto: VČM (Na snímku detail figur vystřihovacího betléma, které nesou výrobky firmy J. Francka synové)