PARDUBICE – Na radnici se možná schyluje k velké komedii. A jelikož všichni její aktéři a režiséři jsou placeni z veřejných peněz, mělo by publikum, tedy občané, zpozornět. V konečném důsledku by totiž mohlo hrozit, že z frašky se stane finanční tragédie, jako tomu v případě představitele jedné z hlavních rolí v nedávné minulosti prokazatelně nejméně jednou již bylo.     

Dostala se k nám zvěst, že pardubičtí daňoví poplatníci se mohou těšit na nové posily na radnici. Do čela odboru majetku a investic (na pozici vedoucího bylo vyhlášeno výběrové řízení) by se rád vrátil Jiří Čáň, člověk, který na tomto postu už v minulosti dlouhá léta působil. Během této doby dokázal nahromadit mnohamilionový majetek, beztrestně projít několika korupčními kauzami a ukázat veřejnosti, jak se kupí peníze.

Většina Pardubáků, alespoň těch, kdož se zajímají o veřejné záležitosti, má v živé paměti, jak to tehdy fungovalo. Někteří dokonce tvrdí, že životní příběh dotyčného člověka by určitě zaujal i Maria Puza, autora legendárního Kmotra. Podobnost s postavou Vita Corleoneho se vskutku nabízí, vzhledem k tomu, jak Čáň vládl pevnou rukou nejvýznamnějšímu odboru pardubického magistrátu a své působení založil na neotřelých metodách vyhodnocovaní veřejných zakázek, nebo prodejem a správou městského majetku.

Za zmínku stojí třeba demolice nedostavěné sportovní haly v sousedství Tyršových sadů. Ve výběrovém řízení upřednostnil Jiří Čáň firmu SK-EKO Pardubice s.r.o. svého dobrého přítele. Ta poté podala nabídku na likvidaci objektu za „pouhé“ dva miliony korun. Čáň přitom ignoroval nabídku společnosti Kovošrot Jarý. Její majitel psal dopisy a klečel na rohožce před Čáňovými dveřmi s nabídkou, že likvidaci provede pro město zadarmo, přesněji řečeno za cenu šrotu. Čáň však upřednostnil dvoumilionový bakšiš z městské pokladny pro svého kamaráda.

Tato anabáze, podrobně v té době popsaná novináři, byla jen malou ukázkou Čáňovy dovednosti, avšak dokonale ilustrovala poměry léta panující na odboru majetku a investic. Ostatně všemocný šéf se svými dovednostmi na postu, jenž je pro město v mnoha ohledech kruciální, ani nesnažil nijak tajit. Dokazoval to denně například svým luxusním BMW s kmotrovskou značkou 1E7 0007, které parkoval přímo před radnicí, o čemž si běžní smrtelníci mohli nechat jenom zdát.  

Na jeho šikovnost poukazovali novináři i politici, ale investiční mág dokázal ze všeho vybruslit. Když měl například dokázat, zdali si vůbec mohl vydělat na svůj majetek včetně luxusního bytu v centru Pardubic či neméně luxusní vily, předložil své příjmy, které mu údajně coby důkaz bezúhonnosti stačily. Ve skutečnosti se veřejnosti jen vysmál, protože z jeho dokladů vyplývalo, že by nesměl celá léta jíst ani se šatit, natož jezdit na luxusní dovolené, které si tak rád dopřával.

Už v roce 2009 mu novináři spočítali, že za posledních pět let utratil minimálně 16 milionů korun. Tolik si ale coby úředník nemohl vydělat. Čáň nikdy věrohodně nevysvětlil, jak ke svým penězům přišel. Oháněl se jen neprůkazným tvrzením, že výhodně prodal jakési akcie.

Situaci ale nakonec neustál, a tak se musel před devíti lety z radnice pakovat. Údajně na vlastní žádost. Na veřejné peníze ale dokázal byt přisátý stále, například coby stavební expert na Úřadu práce, který měl na starost stavbu nové budovy úřadu. Působil rovněž jako správce Nadace pro rozvoj města Pardubic a z dokumentů, jež jsou veřejně dostupné, mimo jiné vyplývá, že na hrubých mzdách bylo jemu a druhé zaměstnankyni této na veřejnosti poměrně málo známé nadace vyplaceno za jeden rok přes milion korun. 

Nyní by se tedy člověk, v mnohém připomínající pověstného kmotra, na radnici rád vrátil. Zřejmě se cítí opět v plné síle a je připraven reinkarnovat svou vládu nad městem. Možná se dostatečně kál, možná vyrozuměl, že znovu nastal čas uplatnit techniku léty prověřenou. Připomeňme, že by znovu rád působil z pozice šéfa exponovaného magistrátního odboru, bez kterého se neobejde žádná významnější investice a nákup či prodej městského majetku.

Do výběrového řízení má pochopitelně právo přihlásit se každý, kdo splňuje jeho podmínky. Každý však má i svou minulost. I kdyby existovala pouze zmíněná causa demolice sportovní haly, měla by každá seriózní výběrová komise oprávněný důvod Jiřího Čáně z řízení na post vedoucího majetkového a investičního odboru hned na jeho začátku vypoklonkovat. Nezodpovězenou otázkou proto zůstává, zda se nové a minulostí údajně nezatížené vedení pardubické radnice dokáže ubránit rekrutování stěžejních pracovníků magistrátu z prostředí, o němž mladší generace už slýchá pouze z vyprávění v souvislosti s kdysi všemocnými dinosaury z ODS.

Je docela možné, že radnice výběr kandidáta na jeden z nejzodpovědnějších úřednických postů podceňuje. Proto je potřeba důrazně připomenout, že žádný pardubický úředník, alespoň v kategorii dotyčné platové třídy, nezažil v minulosti tolik zvědavých návštěv hned několika útvarů policie, jako hrdina našeho příběhu. Že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo Jiřímu Čáňovi nikdy nic prokázat, je nepochybně pravdou. „Klid na práci“ však vedení radnice v případě jeho eventuálního znovujmenování do pozice šéfa odboru rozhodně mít nebude.  (zr) Foto: ARCHIV REDAKCE