PARDUBICE – Ve věku 74 let zemřel na komplikace spojené s covidem 19 Zdeněk Stehno.

Navždy odešel malý velký muž. Kamarád, s nímž se dalo sedět do rána a stále bylo o čem se bavit. Člověk, který měl své názory, za nimiž si pevně stál. Neuvěřitelně sečtělý vzdělanec, ale rovněž svéráz, bohém... Člověk kreativní, až hrůza, říkalo se o něm právem. Přitom jednou nahoře, jednou dole.

Vybudoval slušnou firmu, ale jeho rodinní příslušníci byli jiného názoru na její další směrování a udělali se sami pro sebe. Zůstal sám, ale i tak pomohl díky své neskutečné analytické hlavě spoustě místních politiků do křesel. Především „modří“ vědí. Přitom od narození byl po svém otci sociální demokrat. Dokázal pracovně zastávat i ryze pravicové názory. V oblasti P. R. prostě uměl a držel se hesla „Koho chleba jíš, ...“. Při osobním rozhovoru už tak radikální, co se týče angažovanosti, nebyl. Uměl vše zhodnotit s nadhledem jemu vlastním. Desítky hodin strávených s ním u drinků měly vždy nějaký význam. A hlavně přínos. Ač mohly být jeho názory nadmíru kritické, třeba i neuvěřitelné, většinou měl pravdu. Projevilo se to nikoli hned, ale třeba až za pár let.

Na svůj věk a přes zdravotní problémy spojené i s poněkud netypickou životosprávou byl vždycky až nepochopitelně vitální. Snídali jsme po probdělé a prohýřené noci v mlíčáku nebo v golfovém resortu. Podle financí. Naposledy jsme spolu seděli v říjnu, v historickém centru Pardubic. Moji dvanáctiletou dcerku, která se za námi zastavila pro dárek, dokázal svým empatickým přístupem tak neskutečně motivovat k četbě, že jsem tehdy neměl slov… Na něco podobného nejspíš balil i ženy, jak jsem pochopil. Některé se za něj i provdaly. Zdeňku, kamaráde, U Bílého koníčka, u toho kulatého stolu, nám všem budeš chybět. BOHUMIL ROUB