PARDUBICE – Ještě v úvodu hokejové sezony ho nikdo neznal. A ani on sám netušil, jak se mu za pár týdnů změní život. Ještě na počátku září si totiž v klidu pobýval na své domovské planetě někde ve vzdáleném vesmíru…

 

Protože ale ve své domovině platil za nemotorného neposedu, tak jednoho dne zase dováděl a zlobil natolik, že prostě z té své planety spadl. A letěl a letěl… Pomineme-li vysokou pravděpodobnost zásahu meteoritem, asteroidem či jinými pohybujícími se tělesy ve vesmíru, průlet atmosférou bez tepelného štítu, vliv gravitace či v neposlední řadě přistání bez brzdících padáků, dopadl v pátek 15. září 2023 bez úhony na planetu Zemi – konkrétně do středu Evropy na rozhraní Pardubic a Hradce Králové. Možná následkem dlouhého volného pádu, žuchnutím na tvrdou zem či hrůzy z nového prostředí, zamířil pomýlen nejprve směrem na Hradec.

 

Mechová cestička mu ale zřejmě nebyla dost dobrá, a tak po pár krocích modrý mimozemšťan s jedním okem prozřel, řekl si, že tudy určitě ne a otočil to na Pardubice. A jak se tak potuloval krajem kolem Kunětické hory, přes pole, louky, lesy, sídliště a dále přes zdymadlo, dorazil až k enteria aréně. Do haly prošel otevřenými dveřmi, kde jej už ale ovšem zaznamenala průmyslová kamera. Vyjukaný se dokonce ten den mihl i na prvním domácím utkání pardubických hokejistů. Nikdo v zaplněném hledišti ho ale neznal, stejně jako on ještě tenkrát neznal nikoho. Vnitřní kamery si ale „modrého návštěvníka“ začaly všímat stále víc a klub následně jeho pohyb po aréně umístil i na svoje webové stránky.

 

Mimozemšťanův následný nelegální pobyt v aréně pak vlastně vysvětlil i to, proč se z automatů na chodbách najednou ztrácejí perníky… Vyplašený „marťánek“ při svých toulkách arénou objevoval nová a nová zákoutí, včetně například i kabiny A-týmu Dynama a postupem času začínal být ustrašený méně a méně. Stále častěji opouštěl své úkryty a postupně více a více, se začal objevovat na tribunách mezi lidmi. Ti na něj sice nejprve koukali, jako kdyby spadl z jiné planety, ale postupně si na něj zvykli a zejména děti si ho zamilovaly.

 

Reagovat tak musel i samotný hokejový klub, který vyslal zaměstnance marketingového oddělení, aby s ním poprvé oficiálně navázali kontakt. „Mimozemšťan se na zem snesl údajně z jiné galaxie a u rozcestníku se nejprve vydal do Hradce Králové. Nakonec ale nabral směr Pardubice. Zdá se, že neznámý tvor je velmi plachý, rádi bychom s ním však navázali bližší kontakt,“ uvedl tehdy mluvčí hokejového klubu Jan Mroviec. A jak plynul čas, více než dvoumetrový, leč věčně usměvavý, mimozemšťan v pardubické aréně zdomácněl. A to natolik, že dostal i své jméno. Přesto a nebo právě proto, že nemluví a dorozumívá se pouze kladným kýváním či záporným vrtěním své nadrozměrné hlavy, snažil se neustále vyslovit slovo Hockeytown. To mu ovšem nijak zvlášť nešlo a vždy to zkomolil natolik, že z něj „vypadlo“ pouze něco jako „Hakyto“. No, a to mu zůstalo. A na světě, respektive v Pardubicích, se tak objevil nový oficiální maskot hokejového Dynama.

 

Modrý marťánek Hakyto je dětmi napříč enteria arénou doslova milován. Zápas co zápas si s ním pořídí desítky společných fotografií, běhají za ním po celé hale a sledují, jakou „skopičinu“ kdy, kde a komu zase provede. Hakyto baví diváky v mezihře a částečně obstarává program i o přestávkách. Předává ceny výhercům nejrůznějších soutěží, vystřeluje do ochozů suvenýrová trička, nechybí na ledě u závěrečných děkovaček hráčů, ale hlavně baví. Malé i velké. Jeho majstrštykem bezpochyby byl únorový zápas s Hradcem Králové, po němž vyjel na led na tříkolce…

 

Jako pravidelného návštěvníka zápasů Dynama mě Hakyto uhranul natolik, že jsem se rozhodl s ním udělat rozhovor. Přiznám se, že to nebylo vůbec jednoduché, nejen, že mi „odpovídal“ jen kýváním či vrtěním hlavy, popřípadě pokrčením ramen, ale hlavně mě nenechal v klidu pracovat. Co chvíli mi schoval tužku či stopil diktafon, a když jsem se až moc soustředil na popsání jeho odpovědi a nesledoval ho, zmizel i on sám. Když jsem se začal zmateně rozhlížet kolem sebe, vykoukl rošťák z poza rohu a hrozně se smál… No, nakonec jsme to dohromady dali a to i díky tomu, že sice nemluví, ale má obrovský dar pantomimy. Každou odpověď pak ještě nějakým náznakem upřesnil či dovysvětlil. Já tedy kromě jeho strohých odpovědí ANO, NE a NEVÍM (tedy rozumějte kývnutí, zavrtění či pokrčení ramen) ještě v závorkách uvádím jeho kulišárny a gestikulace, kterými svoje odpovědi doprovázel.

 

Ještě na vysvětlenou: Hakytovi tykám, ovšem ne, že bych byl nezdvořilý k menšinám z jiných galaxií, ale prostě proto, že jsem se ho zeptal a on mi zakýváním a zdviženým modrým palcem dal najevo, že to není problém. Takže jdeme na to?

 

Jsi mimozemšťan? ANO (Hakyto souhlasně kýve hlavou, ovšem jasnou zbytečnost mé otázky mi dal na vědomí tak, že se na mě zároveň tím svým jediným okem podíval, jako bych byl mimozemšťan já)

 

Jsi mužského pohlaví? NEVÍM (Hakyto váhá. Rosí se mu oko, kterým se prohlíží od shora dolů a pak zase nahoru. Nakonec jen pokrčí rameny…)

 

Máš ve vesmíru na tvé planetě rodinu? ANO (dlouze a pomalu kýve hlavou, okem se dívá někam skrze mě a zase mám pocit, jako by mu trochu slzelo. Tentokrát lítostí. Zřejmě jsem trefil citlivou strunu)

 

Vypadají všichni na tvé planetě stejně jako ty? NE (Hakyto vrtí hlavou a ukazuje na sebe a na nedaleké barevné plastové kontejnery na třídění odpadu. Domýšlím si, že jsou tam všichni různě barevní)

 

Do Pardubic jsi z vesmíru spadl náhodou? ANO (smutně kýve a už zase mu slzí oko, a tak raději hned přecházím k další otázce)

 

Vyslala tě tvoje planeta do Pardubic, abys ve zdejším hokejovém klubu dělal maskota? NE (protočí oko a poklepe si na čelo)

 

Bydlíš v enteria aréně? ANO

 

Máš rád hokej? ANO (mocně kýve obří hlavou, zvedá oba palce a pak si ukazuje na logo Dynama na svém dresu)

 

Chtěl by sis někdy za Dynamo zahrát? ANO (následuje další emoční přitakání)

 

Třeba místo Sedláka? ANO (Hakyto se doslova rozzáří a natočí se ke mně zády, abych na nich viděl číslo 23 – ano i jeho je Sedlák bezesporu oblíbenec)

 

Nebo místo Willa? ANO (sice kýve, ale tak nějak posmutněle. Pak mi před oči dá svoje „ruce“ – a já chápu: těžko by asi nasazoval lapačku a vyrážečku…)

 

Děti v aréně tě milují. Máš rád děti? ANO (horlivě kývá, tleská a skáče)

 

Už jsi tady delší dobu – chtěl bys na Zemi a v Pardubicích zůstat už navždy? ANO (kýve hlavou na znamení souhlasu a spíná tlapky směrem k nebi. Já ale nevím, jestli se domáhá u „Nejvyššího“ toho, aby tady mohl zůstat nebo, aby sem za ním mohla i jeho rodina)

 

Po únorovém utkání s Hradcem jsi vyjel na led na tříkolce. To byl tvůj nápad? ANO (Důstojně kývne, pyšně se narovná, dá jednu ruku v bok a vystrčí koleno – není pochyb o tom, že s tím přišel opravdu on)

 

Chystáš i nějaká další veselá překvapení pro fanoušky v enteria aréně? ANO

 

Když chceš spát, zavíráš to jedno oko? NE (Vrtí hlavou, že ne, ale zároveň si přes oko dává šálu. Rozumím tomu tak, že když chce spát, oko si prostě něčím přikryje)

 

Víš, kolik je ti let? NE (vrtí hlavou a krčí rameny, že neví. Něco sice počítá na prstech tlapky, ale já z toho rozhodně moudrý nejsem)

 

Hraje se u vás na planetě také hokej? NE (smutně sklopí hlavu a zavrtí s ní)

 

Když jsi sem dopadl a poprvé jsi viděl lidi, smál ses, že mají dvě oči? ANO (rozesmál se i nyní, z rozevřených prstů udělal vidličku a namířil mi ji na oči a začal se smíchy zalamovat)

 

Bývá ti někdy zima? NE (Zavrtí hlavou, ohne packy v loktech a udělá dřep. Zřejmě mi naznačuje, že cvičí a otužuje se)

 

A horko ti bývá? ANO (Mocně kýve a bere mě za ruku, aby si ji následně přiložil na svůj kožich. Je pravda, že v něm asi vedro je…)

 

Vlastníš mobil? NE (vrtí hlavou a pošilhává po tom mém, když ho zrovna fotím)

 

Umíš zacházet s technologiemi? NEVÍM (krčí rameny, že neví, jestli s nimi umí zacházet. Možná ale také vůbec neví, co to jsou technologie…)

 

Umíš číst? NE (sklopí hlavu a stydlivě s ní vrtí, že ne)

 

Je tvoje planeta vyspělejší, než Země? ANO (Sice horlivě kýve hlavou, ale připadá mi, že spíš jen trochu machruje)

 

Je tvoje planeta hodně daleko od Země? NEVÍM (Evidentně horlivě přemýšlí, dokonce se mi zdá, jako by se mu z těch světélkujících antének na hlavě i trochu kouřilo. Pak ale jen pokrčí rameny)

 

Chutná ti pivo? NEVÍM (Ani na tuhle otázku nemá jednoznačnou odpověď, a tak krčí rameny. Evidentně ho ještě nikdy nepil. Ani tady a asi ani u něj doma)

 

Dáš si někdy (tajně) v aréně třeba klobásu? NE (Nakrčí obličej a zavrtí hlavou. Pak mi ukáže prstem směrem k automatu na perníky a začne pomlaskávat a hladit si břicho)

 

Tím mi ale nahraje na smeč a já se ho ptám na věc, která proběhla i klubovým webem: Prý se z automatů ztrácejí perníky, nevíš o tom? NE (Otočí se ode mě, dívá se úplně jinam a kroutí hlavou. Pak hlavu skloní, dívá se na zem a drápkem na noze cvrká na zemi do kamínku. Evidentně jsem ho touto otázkou trochu dostal…)

 

Někteří fanoušci v aréně by si přáli, abys byl kůň. Nemrzí tě to? NEVÍM (Krčí rameny. Spíš, než by ho to mrzelo, si myslím, že neví, co je to kůň)

 

Nechtěl bys mít svoji vlastní kartičku a při autogramiádách Dynama se fanouškům podepisovat stejně jako hokejisté? ANO (Hakyto skáče jak malé děcko, oba palce zdvižené a nadšeně kýve hlavou. Dokonce mě i obejme. – Jasná věc, příště by neměl na autogramiádě chybět)

 

Umíš psát? ANO (Hrdě kýve hlavou, až mu oko létá nahoru a dolů. Tak ho vyzkouším: dávám mu tužku, kterou si sice vezme do tlapky, jako kdyby držel kladivo, ale za chvíli se na papíře opravdu objeví roztřesené velké H)

 

Chtěl bys, aby jednou visel pod střechou arény i tvůj dres? ANO (Kýve souhlasně hlavou a dívá se ke stropu. Pak ukáže na svůj dres, který má na sobě, otočí se ke mně zády a oba palce si přes ramena nasměruje na jmenovku HAKYTO. JAN ŠAFÁŘ Foto: HC DYNAMO PARDUBICE