OPATOVICE NAD LABEM - Elektrárny Opatovice vyrábí teplo pro 63 tisíc domácností, logistické a průmyslové haly, nemocnice, školy i nákupní centra. Brzy je čeká přechod z uhlí na jiné druhy paliva. „Ocelové hady“, kterými teplo z opatovické elektrárny proudí, zná snad každý, kdo někdy projížděl okolím Hradce Králové, Pardubic a Chrudimi. Díky tomuto důmyslně propojenému systému je už půl století zajištěna dodávka tepla domácnostem, průmyslovým podnikům a nejrůznější institucím.

 „I když v EOP vyrábíme teplo i elektřinu zároveň, dodávky tepla bereme jako hlavní poslání. Naším cílem jsou především spokojení zákazníci, kterým teplo dodáme spolehlivě a za dostupné ceny,“ zdůrazňuje Karel Čipera, ředitel společnosti EOP Distribuce, která právě ony „ocelové hady“ provozuje.

Když jste zmínil finanční dostupnost, jak se cen vámi vyráběného tepla dotkla energetická krize? A na jaký nárůst se mají vaši klienti připravit v příštím roce?

Zatímco většina zákazníků energetických firem zažila mezi lety 2022 a 2023 nárůst víceméně skokový, my jsme se rozhodli jít jinou cestou a držet ceny co nejníž. Pokud řeknu konkrétní číslo, celoroční inflace roku 2022 byla nějakých 15 procent, ale my jsme zdražili jen o 4,8 % na 627 korun za gigajoule. I navzdory významnému zvyšování našich nákladů a zdražování v energetickém sektoru obecně, jsme v posledních dvou letech navyšovali ceny svým zákazníkům pouze minimálně. Chtěli jsme je ochránit před nepříznivými dopady dramatického zdražování. Důvěřovali jsme ujištěním vlády České republiky, že teplárenství bude poskytnuta státní podpora, a přizpůsobili jsme tomu i kalkulaci cen. Slíbené vládní podpory jsme se však nedočkali.

I přesto chceme pro rok 2024 zůstat nejlevnějším dodavatelem tepla, byť už na sobě nebudeme moci zcela nechat stále rostoucí náklady. V tuto chvíli vytváříme kalkulaci nákladů na příští rok, které o ceně tepla rozhodují. Našim zákazníkům bychom ji měli oznámit ke konci roku. Již dnes však mohou stále počítat s jednou z nejnižších cen za teplo v rámci dálkového vytápění v ČR.

Co konkrétního děláte pro její udržení na přijatelné míře?

Vše je o hledání co nejnižších nákladů a maximálního zvyšování účinnosti, tedy optimalizaci provozu. To pro nás ostatně není nic nového, hledání účinných zdrojů paliva a zajištění správné výše investic do zařízení řešíme neustále. Do nákladů nám samozřejmě významně vstupuje cena paliva a emisní povolenky. Povolenky jsou v podstatě ekologické zdanění pouze velkých výrobců tepla. Oproti malým zdrojům jsme tak v nevýhodě, protože nám povolenky odčerpávají obrovské množství finančních prostředků. A na velké investice naopak musíme žádat o dotace, aby se vyplatilo je realizovat. Tohle všechno vytváří mix, jenž se do cen tepla promítá.

Komu všemu teplo dodáváte? A pořád přibývají noví odběratelé?

Největší boom byl v 70. a 80. letech plus v první polovině let devadesátých., kdy se prováděla teplofikace měst a likvidovaly se lokální výtopny. Ale nová odběrná místa stále přibývají s výstavbou nových objektů. Děláme maximum pro to, abychom pro další zákazníky byli atraktivní, ať už se jedná o bytovou výstavbu nebo připojení logistických a průmyslových hal, nákupních center, veřejných institucí nebo i sportovišť.  Z toho vyplývá, že škála našich zákazníků je hodně široká – v oblasti kolem Hradce Králové, Pardubic a Chrudimi zásobujeme více než polovinu objektů, kromě 63 tisíc domácností například i nemocnice ve všech třech městech nebo většinu základních a středních škol. A pokud někde chybíme, je to většinou dáno tím, že nemáme naše sítě v přiměřeném dosahu nebo nejsme úplně vhodní pro menší objekty typu rodinných domů.

Teplo k zákazníkům rozvádíte prostřednictvím ocelového potrubí, které se vine krajinou jako obrovští hadi. O kolik kilometrů rozvodů se staráte? A jak je to s mýtem, že ztráty při této dopravě jsou hodně velké?

Rozvodů máme zhruba 320 kilometrů, nějaké ztráty pochopitelně jsou, ale snažíme se je eliminovat optimalizací provozu, odpovídající údržbou a v případě rekonstrukcí rozvodů používat tu nejvhodnější izolaci. Přestože se nám soustava neustále rozrůstá, daří se nám ztráty úspěšně držet v příznivých mezích. Z tohoto pohledu bylo významným krokem i to, že se v minulosti přešlo v části rozvodů z parního na horkovodní, kdy je nositelem teplá voda. V případě páry jsou ztráty podstatně vyšší.

Po listopadu 1989, kdy se začal dávat velký důraz na ochranu životního prostředí, se zdálo, že budoucnost uhelných elektráren a tepláren nebude příliš dlouhá. Jaká je tedy v současné době v České republice jejich role?

Dnes uhelné zdroje stále pokrývají významný podíl výroby elektřiny (v roce 2022 to bylo 44 procent) a pro naši elektrizační soustavu jsou v této chvíli nezastupitelné. Kdybychom je nyní odstavili, elektrická síť víceméně zkolabuje. V EOP plníme významnou roli nejen jako výrobce a dodavatel tepelné energie, ale také jako regulační prvek celé soustavy, protože pomáháme eliminovat velké výkyvy, způsobené například i obnovitelnými zdroji. Větrné nebo solární elektrárny jsou sice skvělé, jenže je výrazně ovlivňuje počasí. Proto je pro stabilitu soustavy důležité mít zdroje schopné výkyvy regulovat. A to zvládají kromě zdrojů uhelných už jen zdroje plynové nebo přečerpávací vodní elektrárny.

Kde vidíte Elektrárnu Opatovice a soustavu zásobování teplem například za dalších deset let? Jak se bude vyrábět teplo a co je třeba udělat, aby ho spotřebitelé nadále měli zájem odebírat?

Jsem přesvědčen, že naše energie budou pro zákazníky zajímavé pořád. Nicméně nás čekají zásadní změny. V rámci procesu snižování emisí je nezbytné přejít z uhlí na jiné druhy paliva. Uhlí je sice nejlevnější lokální a zatím dostupný zdroj, ale s emisními povolenkami nedává jeho provoz do budoucnosti smysl. Naprosto chápeme pohnutky k eliminaci jeho použití a zároveň v rámci EOP děláme vše pro to, abychom výrobou tepla a elektřiny zatěžovali životní prostředí co nejméně. Proto je potřeba najít jiné zdroje i technologie.

Můžete prozradit, o jakých konkrétně se v Opatovicích uvažuje?

Základem se stane zemní plyn, který do roku 2030 nahradí uhlí ze 70 procent. Jako doplňkový zdroj uvažujeme zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), čímž bychom mimo jiné napomohli s řešením problematiky odpadového hospodářství našeho regionu. Dalšími alternativami jsou například kotel na biomasu, multipalivový kotel nebo vysokovýkonná tepelná čerpadla či elektrodové kotle.

Na uvažované technologie se společně díváme i optikou možného spalování vodíku. Sledujeme trendy v této oblasti a chceme být připraveni na okamžik, kdy budou stávající plynové rozvody vodík přepravovat. Zvažujeme i možnost vodík lokálně vyrábět, a to z fotovoltaické elektrárny, která by se rovněž měla stát součástí výrobního portfolia EOP.  Energetika se dnes mění mnohem rychleji a my nesmíme zaspat šance, které nové technologie přinášejí. (zr – pi)